Klasická medicína

Klasická medicína vnímá nemoc a její symptomy jako více méně náhodnou událost nebo ataku z vnějšího světa, které je potřeba se bránit. Příčinu hledá ve vadných funkčních procesech. Na ty se zaměřuje a zkoumá. Přestože v současnosti jsou i zde některé nemoci klasifikovány jako psychosomatické, k hlubšímu pohledu nebo řešení to nevede. Jako příčina bývá označován obecně stres. Což je pojem sám o sobě stresující, protože je pacienty vnímám jako všudypřítomný a neřešitelný.

přírodní léčitelství se řídí stejnou filosofií, jen jeho metody jsou o něco neškodnější a přirozenější. Z tohoto konceptu se vymyká pouze homeopatie, která nepatří ani ke školní medicíně ani k přírodnímu léčitelství.

Nemoc zná jen jeden cíl: uzdravit nás“ – Dethlefsen.

Psychosomatika

Psychosomatika vnímá nemoci jako vnitřní příčinný proces. Všechny symptomy (bez výjimky) mají původ v narušení vnitřního souladu mezi vědomím (nemoc, „psycho“) a tělem (symptom, „somatický“).  Tím, co skutečně chci, kdo skutečně jsem a tím, co reálně dělám a jak žiji. Nemocné je tedy vědomí, tělo tento problém pouze odráží. Symptom nás pouze informuje o tom, že nám cosi schází. Pokud porozumíme jeho řeči, pochopíme i co to je a cesta k uzdravení je otevřená. Často jako mávnutím kouzelného proutku.

Kráčejte po své vnitřní cestě, její směr však nesmí určovat strach“  – Rúmí.

Psychosomatická řeč je neúplatná a vyžaduje po nás  zodpovědnost a velkou poctivost ve snaze pochopit.  Nikdo v našem okolí – ani rodiče ani ten nejlepší přítel –nemůže vědět, co se v nás skutečně  odehrává. Naše symptomy nás jako jediní partneři skutečně znají. Nejde o to najít v symptomech dalšího kritika nebo soudce našeho života. Základem je mít se bezpodmínečně rád, stejně jako nás má rád náš vnitřní učitel. Možná už to je prvním krokem k uzdravení. Cílem je zajistit, aby se symptom stal zbytečným.

Skutečné uzdravení tedy vždy vychází zevnitř. Ovšem není to cesta snadná a nemusíme po ní jít. Je to na našem rozhodnutí.